Strážov Classic 2026 – XII. ročník

V sobotu 20. června se jel už dvanáctý ročník Strážov Classic, a my jsme si řekli, že se jej letos zúčastníme. Z Frýdku-Místku jsme vyrazili v sedm ráno, což se ukázalo jako moudré rozhodnutí – ještě bylo příjemně, asfalt nestihl nikoho zradit a jelo se krásně. Cesta vedla přes Ostravici, Staré Hamry, Bílou, Makov a Bytču až do Považské Bystrice, kde se celá sláva odehrávala v restauraci Hošťák. Dorazili jsme zhruba v půl deváté, akorát včas.

Po zaplacení registrace nás čekala startovní taška, a ta nezklamala – dvě salámové bagety, litr a půl lahvové vody Budiš, magnetka, itinerář, reflexní páska a k tomu pětilitrový plastový kanystr na benzín. Protože u veteránů člověk nikdy neví, jestli dřív dojde nadšení, nebo palivo. Pak přišla na řadu snídaně, na kterou ženy z klubu napekly výborné koláče, k tomu kafe, a svět byl rázem o něco lepší. Byla to taková komorní akce – sešlo se asi třicet vozidel a motorku jsme neviděli ani jednu.

V deset proběhla rozprava a v koloně se vyrazilo na trasu. Tady to začalo být zajímavé, protože teplota se šplhala k závratným výšinám. Dokud auta jela a foukalo do oken, dalo se to přežít; jakmile se zastavilo, proměnila se každá kabina v menší pekáč. Okruh měřil 130 kilometrů a vedl z Považské Bystrice přes Plevník, Hrabové, Dolný Hričov, Strážov, žilinskou estakádu, Varín, Krasňany, Strážu, Belou, Nižné Kamence a Terchovou až do Vrátné. Tam na nás v restauraci Starý dvor čekal oběd – halušky a polévka, tedy přesně to palivo, které po horské trase potřebuje řidič i auto.

Po obědě a krátké přestávce se vyrazilo zpátky. Zastavilo se v Terchové, kde jsme si mohli zajít do muzea Juraja Jánošíka a hlavně na zmrzlinu, na kterou jsme měli poukaz – a v tom vedru to byla ta nejlepší investice dne. Bylo kolem druhé odpolední, auta trpělivě stála u kraje hlavní silnice a teplota neúprosně šplhala nahoru. Když dorazili všichni, pokračovalo se přes Nižné Kamence, Belou, Strážu, Krasňany a Gbeľany – tam zrovna probíhaly dny Kie a na parkovišti závodu přistával vrtulník, takže o leteckou vložku bylo postaráno. Dál to bylo přes Tepličku nad Váhom, Žilinu, Považský Chlmec, Svederník, Kotešovou-Oblazov, Kotešovou, Bytču Hliník, Bytču mimo město, Malou Bytču a Považské Podhradie zpátky do Považské Bystrice k restauraci Hošťák, kde byl cíl.

Dorazili jsme kolem páté, lehce propocení, a čekala nás večeře – řízek a salát bez majonézy, který byl mimochodem fakt dobrý (a v tom horku přišlo vhod že v něm majonéza nebyla). Po jídle už se jelo domů, stejnou cestou jako tam, a doma jsme zaparkovali zhruba v půl osmé večer.

Vše se vydařilo na jedničku. Děkujeme organizátorům, byla to super akce – a příště si možná vezmeme i ten kanystr plný.