15.8.2026, Císarská rallye, Neplachovice
Dvacátý ročník Císarské veteránské rallye v Neplachovicích s datem sobota 15. srpna 2026 vstoupí do klubových kronik. Titul neoficiálního sponzora akce by si zasloužilo úmorné vedro (34 °C ve stínu) a tažná lana, bez kterých bychom se tentokrát neobešli.
Start na jedničku a první přehřátí
Ráno u Porubského Globusu vypadalo slibně. Posbírali jsme se jako klubová flotila a vyrazili směr zámek Neplachovice. Po registraci nás čekala vydatná snídaně (párek v rohlíku a koláče s kávou), po které následovala první disciplína: kriketová rýna. Tady jsme zaváleli a odpálili míček za plný počet 15 bodů.
Pak ale přišla první zkouška ohněm. Doslova. Komentátor u startovacího archu obdivuhodně a velmi detailně rozebíral historii každého ze 168 účastníků, což v praxi znamenalo hodinové stání v koloně na přímém slunci.
Od míčků k odtahovce
Trasa nás zavedla na Statek v Holasovicích (kde se vytahovaly bodované pingpongáče z pytlíku) a následně přes hranice do zámku Wysoka v Polsku. Zdejší zastávka je tradičně srdcovou záležitostí díky krásné renovaci zámeckých prostor a dobrému občerstvení, letos však organizace dostala zabrat — čekání v horku se protáhlo na hodinu a půl. Úkoly na odhad velikosti klíče i přesné zastavení kol na milimetr jsme sice zvládli na plný počet bodů, ale naši plechoví miláčci začínali mít jiný názor na věc:
Fileta (Felicia): Při výjezdu z polského zámku vyhlásila stavku a musela se pár kilometrů chladit na laně.
Maluch (Fiat 127p/126p): Tomu přestal chutnat benzín v kopcích. Viník? Horkem rozleptané gumové hadičky a ucpanný palivový filtr.
Sosnová: Zvládli jsme ještě házet pytlíky do vyznačeného prostoru, ale technické střevní potíže aut nás donutily zbylé dvě stanoviště (včetně Hlavnice) úplně vynechat.
Do Neplachovic se tak dojíždělo kombinací vlastní síly (po dotankování a vychladnutí) a provizorního odtahového spřežení.
Finálový guláš a hořkosladký závěr
V cíli na nás čekala milá překvapení i organizátorské přešlapy. Výborný tradiční guláš spravil chuť a velkou událostí byla návštěva přímých potomků původního majitele zámku. Na druhou stranu, příprava na 168 posádek v extrémním horku selhala v tom nejzákladnějším – v cíli došlo jakékoliv studené pití.
Mrzely nás i neduhy organizace: posádky, které dorazily na registraci později, sice zaplatily plné startovné, ale nedostaly čísla ani mapy tras. A korunu všemu nasadilo vyhlášení, kde nám před nosem ufrnkla i zasloužená cena Smolař dne.
I přes vyčerpání, rozteklá čerpadla a organizátorské zmatky jsme se nakonec všichni bezpečně vrátili domů. Byla to jízda plná improvizace, ale přesně o tom veteráni jsou. Tak zase za rok!
https://www.facebook.com/groups/439625269540884/posts/3531923033644410/
https://www.facebook.com/tomasz.reichman/videos/cisarska-veteran-rallye-2026/1085031187259219/
