Text: P. R., Foto: P. R., J. H.

XX. Poli jízda Studénka: šrouby, kužely a bronz, na který jsme nemuseli sbírat hlasy

Sobotní budík zazvonil 11. července nezvykle brzy, ale stálo to za to – obloha byla jasná a slibovala parádní den. V 7:45 vyrazily z Frýdku-Místku dvě auta naší výpravy. V Chlebovicích se k nám přidaly další tři posádky a společně jsme se v koloně vydali do Studénky, k Dělnickému domu, kde právě startoval XX. ročník Poli jízdy Studénka.

Na místo jsme dorazili kolem deváté. Někteří účastníci na nás už čekali s trochou netrpělivosti v očích, my jsme se ale nenechali rozhodit, prošli registrací a rovnou se vrhli na první úkoly dne.

Ruce i hlava v pohotovosti

Žádná veteránská jízda se neobejde bez pořádné prověrky šikovnosti hned na úvod, a letos to nebylo jinak. Čekalo nás šroubování matiček na čas a skládání karburátoru, který jako by si umanul otestovat naši trpělivost stejně jako naše ruce. Perfektní ranní rozcvička pro tělo i mozek – a zároveň neúprosná zkouška toho, jak dobře fungujeme jako tým, ještě než jsme vůbec nastartovali.

Spanilou jízdou centrem, pak dál za dobrodružstvím

Po krátké rozpravě zaburácely motory a kolona se vydala na vyhlídkovou jízdu centrem Studénky – přesně ten moment, kvůli kterému lidé na podobné akce chodí s foťákem. Odtud jsme pokračovali dál, směr Velké Albrechtice, na místní fotbalové hřiště. Cíl byl jasný, cesta k němu se ale ukázala být o něco pestřejší, než jsme původně čekali.

Kužely, plech a diváci na hřišti

Ve Velkých Albrechticích na nás čekal vrchol celého dne: jízda zručnosti a výstava vozidel na malebném hřišti. Tady se přesně ukázalo, kdo má svůj stroj skutečně v malíčku a kdo s kužely svádí boj, který by raději nikomu nepřiznal. Disciplína ale utekla rychleji, než jsme čekali, a tak nám najednou zbyl volný čas.

Cukrárna jako nečekaná past

Ten volný čas jsme se rozhodli vyplnit návštěvou cukrárny zpátky ve Studénce – měli jsme přece počkat na vyhlášení, které bylo podle plakátu naplánované na 14:30 až 15:30. Jenže vzhledem k nižšímu počtu účastníků se vyhlašovalo dřív, už kolem 13:30. Výsledek? V ruce jsme drželi spíš zákusek než pohár, a když jsme dorazili zpátky na místo, bylo už po všem.

Řízek, poháry a jedno moc hezké překvapení

Na startu na nás naštěstí čekala ještě jedna jistota, které se žádná vyhlašovací nedopatření netýkají – tradiční řízek. Tedy alespoň pro řidiče, jak si s úsměvem uvědomili ti, kdo dnes seděli na místě spolujezdce. A pak přišlo to hlavní: slavnostní vyhlášení výsledků. Žádné shánění hlasů, žádné nervózní počítání – náš klub si letos fantasticky vyjezdil 3. místo v kategorii vozidel do roku 1970!

Za klub se letos na trať postavilo devět posádek. A bylo to znát.